Noční déšť nahradilo dopolední slunce, a tak jsme plni optimismu vyjeli do nedalekého Oldřichova, kde nás čekal již tradiční souboj s místní rezervou. Mezi oběma týmy je v dosavadní tabulce velký rozdíl, po promarněných 90 minutách s Jiřetínem bylo jasným zadáním odvézt tři body.
Do branky se vrátil Nasler, na místo stopera Simandl, levou lajnu měl pod palcem Kuzmič. V útoku nastoupil zraněními stíhaný Marvan, což vedlo k Nykodýmovu přesunutí na pravou zálohu.
Začátek nebyl z naší strany ideální, trvalo cca deset minut, než jsme dostali míč a hru pod kontrolu. Během této fáze domácí napadali a několikrát tvrdě atakovali naše útočné hrozby Nykodýma s Pernerem. Ku podivu všech se ani jednou nezažlutilo…Jedeme dál.
Po úvodním sžívání se jsme měli trvalou převahu. Naskakovaly první šance a nebezpečné situace. Rychle rozehraná standardní situace vedla k velké příležitosti Vyhnala, jenž však balón do branky neprotlačil. Dvakrát z hranice vápna pálil Perner, aktivní byl Marvan, po několika kolmicích a přihrávkách za obranu chyběl krok či scházelo lepší řešení.
Statistika našich obdržených branek na jaře je neúprosná – více než polovinu plní ty z penalt. Další zářez do této nešťastné kolonky přišel ve 30. minutě, kdy rutinní situace vedla k nešikovnému faulu, odpískaný pokutový kop bezpečně proměnil Záruba. 0:1.
Obraz hry se po tomto momentu navrátil do dřívějších kolejí, sražení opakujícím se problémem jsme ale nebyli schopni pozornou obranu soupeře před pauzou zlomit.
Druhá pětačtyřicetiminutovka přinesla střídání Marvana Molnarem, pět minut nervozity a poté trvalý, zvyšující se nápor. Smolařem dne se stal Vyhnal, jenž měl několik možností k vyrovnání, ovšem gólman domácích, branková konstrukce nebo nepřesnost stáli proti němu.
I ostatní se snažili, Uram pálil těsně nad, Perner s Nykodýmem do obětavých protihráčů. Nastěhovali jsme se na soupeřovu polovinu, kombinovali, bojovali, ale opakovaně jsme dobře sehranou situaci negovali finálním řešením.
Vyrovnání přinesl až Kuzmič, který po jedné z mnohých standardek dotlačil míč do sítě. 82. minuta – 1:1. Pochvalu zaslouží střídající Préca, jenž zachoval klid a přesnou příhrou připravil našemu obránci zakončení. Celkově po svém nástupu Préca hru oživil.
Poslední minuty jsme zoufale mašírovali za vítězstvím, byť marně. Za zmínku stojí snad jen střela Urama, která však spíše než svou kvalitou nadělala brankáři problémy kvůli nevyzpytatelnému povrchu.
Penaltový dovětek přinesl alespoň bod navíc.
Vzhledem k průběhu utkání je „remíza“ určitě ztrátou, již třetí na jaře. Přestože o všech dosavadních vystoupeních lze říct, že jsme byli lepším týmem, mínusových šest bodů nám znemožňuje naplno se přihlásit k souboji s Unčínem a Proboštovem. Nebýt těchto ztrát, na špici tabulky bychom byli srovnaní.
Do konce soutěže stále zbývá sedm utkání, to příští proti nebezpečným Soběchlebům. Ve hře se můžeme opřít o spoustu dobrých věcí, vyladit potřebujeme finální fázi a hlavně se musíme vyvarovat chyb, kvůli kterým opakovaně „honíme body“ pod tlakem ubývajícího času.
Gratulujeme Romanu Kicovi a Hankeymu!
