17. kolo znamenalo pro náš A tým výjezd do Rtyně. Zkušený soupeř má ve své sestavě několik jmen s trnovanskou historií, ostatně není to tak dávno, kdy náš dres oblékali například Zahradníček či Doksanský. Sestava oproti minulému utkání seznala pouze jednu změnu - Kubu Vyhnala nahradil navrátivší se Perny, který se postavil na své klasické místo v útoku, zatímco Marvi v záloze okupoval levou lajnu.
Bezprostředně po hvizdu rozhodčího Beneše musel čarovat Nasler. Vondru obral o míč agresivně napadající Pavel Doubek a vyloženou šanci mu náš gólman zhatil skvělým zákrokem. Jak moc byl tento moment důležitý se ukázalo o pár vteřin později, když z následujícího útoku Kraus přetáhl centr na číhajícího Götze, který příležitost s přehledem proměnil – 0:1.
Na kvalitním pažitu se hrál převážně bojovný zápas plný osobních soubojů. Domácí spoléhali převážně na svou levou stranu, kde se pohybovali aktivní Karrmann, Žuravský a Fau. Byli důrazní, do soubojů chodili naplno, byť v některých případech až přehnaně. Tento přístup se na konci první půle vymstil Doksanskému, který po opakovaných faulech převážně na Nykodýma musel pod sprchy.
Ještě předtím ovšem padly tři branky. Po jednom z našich rychlých protiútoků nalezl Perny zpětnou přihrávkou čekajícího Ivoše, jenž levačkou uklidil míč do sítě. O několik minut později stejný hráč hasil nedůraz v naší obranné hře, bohužel za cenu penalty, jíž bezpečně proměnil Fau. Poslední slovo úvodní poloviny měl ovšem Götz. Hráč prožívající jarní renesanci (4 zápasy - 2 góly, 7 asistencí) znovu proměnil perfektní spoluhráčovu příhru, tentokrát od Simandla. Poločas 1:3.
Druhých 45 minut se bohužel proměnilo spíše v rozháraný souboj dvou mužstev, z nichž jedno se uspokojilo s náskokem a početní převahou, zatímco druhé nemělo síly výsledek zvrátit. Spousta ztrát, nepřesných centrů, zbytečných nákopů a faulů. Byť ještě Kuba Vyhnal ihned zpočátku druhé půle navýšil náskok, znovu se potvrdila naše nevyrovnanost, co se kontroly hry za příznivého vývoje týče. Do obrany jsme hráli i nadále bezpečně, nicméně stále více unaveného soupeře jsme nedokázali trvale přehrát. Chyběla trpělivost.
Vítězství 4:1 samozřejmě bereme. Po podzimním trápení na venkovních pažitech jde o třetí jarní výhru, zatím jsme mimo náš Nou Camp stoprocentní. S přehledem jsme proměňovali šance, bojovali, přístup všech zaslouží pochvalu. V dalších kolech ale musíme k výše zmíněnému přidat i větší kvalitu.
